Jak funguje komunální politika?

Jak funguje komunální politika?

Komunální politika není jen starosta. Je to složitý souhrn činností, ve kterém není jednoduché se zorientovat. Pokud v tom nemáte jasno, může vám pomoci tento přehled.

O co se vlastně stará moje obec?
To záleží, na kterou sadu úkolů se zaměříme. V České republice totiž funguje dvoukolejný systém smíšené veřejné správy. Orgány obce (především zastupitelstvo a obecní úřad) vykonávají jednak tzv. samostatnou (přirozenou) působnost, do které jim žádná vnější autorita, například kraj či stát, nemá právo zasahovat. Na obce jsou ale přeneseny ještě některé úkoly státní správy v rámci tzv. přenesené působnosti. V těch pak obce nejednají jako samosprávné (nespravují své věci samy), ale jsou řízeny a úkolovány nadřízenými státními orgány.

Takto stát obce „využívá“ odjakživa?
Ne, k tomu došlo tak, že povinnosti bývalých okresních úřadů, které byly zrušeny v roce 2003, byly přeneseny jednak směrem vzhůru – na nově vzniklé kraje – ale většina z nich přešla na vybrané větší obce. Vznikly tak kategorie obcí s pověřeným obecním úřadem a větších obcí s rozšířenou působností, kde spadá i Vsetín. Tyto dva typy úřadů vykonávají pro své občany a občany menších obcí některé správní funkce (typicky matrika, stavební úřad, finanční úřad…) a působí tak jako jakési menší okresní úřady.

K čemu je to ale vůbec dobré?
Stát tak především šetří peníze, protože namísto stavění a provozu specializovaných úřadů může využívat existující infrastrukturu úřadů obecních, vše je koncentrováno do jedné budovy. Na druhou stranu, místní politici musí mnohdy rozhodovat o věcech, nad kterými nemají žádnou kontrolu, nařídil jim je stát, přesto za ně nesou politickou zodpovědnost.

Pořád ale není jasné, co vlastně mají obce na starost…
Obce mají řadu úkolů, které do velké míry ovlivňují náš každodenní život. Jedná se hlavně o hospodářské funkce, kde spadá sestavování schvalování rozpočtu a správa obecního majetku; sociální funkce, jako je vzdělávání, zdravotnictví, sportu, kultura, ale také zřizování hřbitovů; ekologické funkce, hlavně svoz komunálního odpadu a čištění odpadních vod; právo zřídit městkou policii; údržba infrastruktury jako jsou místní komunikace, vodovody a kanalizace či prognostické funkce, kde spadá schvalování územních, rozvojových či regulačních plánů.

To je spousta povinností, kdo to ale všechno platí?
Příjmy obce jsou tvořeny několika různými zdroji. Především to jsou příjmy z daní, kdy je část vybraných daní na celostátní úrovni je přerozdělována ze státního rozpočtu zpět obcím (tzv. sdílené daně) a některé daně (daň z příjmů právnických osob placená obcemi, daň z nemovitosti a část daní placených OSVČ) připadá přímo obci a nijak se nerozděluje. Obecně platí, že čím větší (výměrou) obec a čím více obyvatel, tím větší je výnos ze sdílených daní. Dále obec může sama podnikat, vybírat pokuty a penále či dostávat dary. V posledních letech také rozpočty obcí stále více spoléhají i na nejrůznější (krajské, státní či evropské) dotace. Zvláštní dotace dostávají i obce s rozšířenou působností na výkon této působnosti. Přehledně shrnuje hospodaření obcí portál www.rozpocetobce.cz

Kdo vlastně obec řídí? je to starosta?
Nejdůležitějším orgánem obce je bezesporu zastupitelstvo. Je to jediný obecní orgán, který je zanesený v ústavě. Zastupitelé rozhodují o všech důležitých věcech spadajících do samostatné působnosti, jako je schvalování rozpočtu, vydávání obecně závazných vyhlášek, vyhlašování místního referenda, volba starosty a členů rady, zřizování obecní policie, právo podávat ústavní stížnosti, rozhoduje o poskytování dotací, uzavírá majetkoprávní smlouvy či dokonce vydávat komunální obligace. Zastupitel má vedle toho zvláštní práva, a to především právo vyžadovat informace od všech zaměstnanců obce, právo předkládat návrhy zastupitelstvu, radě, včetně jejich výborů a komisí a nakonec právo interpelovat: vznášet dotazy, připomínky a podněty na členy rady a další statutáry obce.

Jak se ale dozvím o tom, čím se zastupitelé ve skutečnosti zabývají?
Každé jednání zastupitelstva je veřejné a může se ho účastnit kdokoliv. Jakákoliv neveřejná jednání nemohou přijmout žádné platné usnesení. O jeho konání se dozvíte nejméně sedm dní předem na úřední desce nebo na webu obce. Do diskuse se přítomní hosté mohou rovněž zapojit. Pokud jednání nestihnete, každému je k dispozici nejpozději do deseti dnů po skončení jednání k nahlédnutí zápis a usnesení zastupitelstva, které jsou uloženy na obecním úřadu. Zastupitelstvo se schází alespoň jednou za tři měsíce, svolává jej starosta o své vůli, jednání ale může požadovat i třetina zastupitelů nebo hejtman kraje.

A co je tedy ta rada města?
Rada je výkonný orgán obce, podobně jako je vláda na celostátní úrovni (funkci parlamentu pak plní v místních podmínkách zastupitelstvo). Je odpovědná zastupitelstvu a zároveň všichni členové (kde spadá i starosta, popř. místostarostové) jsou zároveň členy zastupitelstva. Rada se zřizuje jen ve větších obcích se zastupitelstvem větším než 15 členů, v menších obcích tyto funkce zastává starosta sám. Rada především plní usnesení zastupitelstva, zabezpečuje hospodaření obce, vydává obecní nařízení (ta se liší od vyhlášek tím, že se týkají pouze přenesené působnosti, kdežto vyhlášky působnosti samostatné), má na starosti organizaci obecního úřadu.

A co tedy starosta?
Starosta nemá prakticky mnoho skutečných pravomocí. Není to samostatný statutární orgán, starosta je pouze součástí rady. Jedinými pravomocemi je, že zastupuje obec navenek a jmenuje a odvolává tajemníka obecního úřadu (se souhlasem ředitele krajského úřadu). Starosta je také ten, kdo zodpovídá za informování veřejnosti o činnosti obce, dále svolává a řídí jednání zastupitelstva, má také důležitou úlohu při živelných a jiných katastrofách.

Můžu vůbec do obecních záležitostí nějak mluvit?
Ano, a celkem výrazně. Každý zletilý občan, tj. ten přihlášený v obci k trvalému pobytu, může volit a být volen do zastupitelstva; navštěvovat a vyjadřovat se na jeho zasedání, včetně návrhů obecního rozpočtu a závěrečného účtu a nahlížet do nich; nahlížet do usnesení a zápisů z jednání zastupitelstva, usnesení rady a všech výborů a komisí; žádat o projednání záležitosti, která spadá do samostatné působnosti či hlasovat v místním referendu. Všechna tato práva (s výjimkou účasti ve volbách a referendu) má i každý, kdo vlastní na území obce nemovitost a také všichni občané členských států EU s trvalým pobytem v obci.

No dobře, ale zastupitelé moje připomínky stejně nemusí vůbec řešit…
Ale musí, stačí jen zapojit pár sousedů. Pokud žádost o projednání určité věci zastupitelstvem podepíše alespoň 0,5 % občanů obce, musí ji rada projednat nejpozději do 60 dnů, zastupitelstvo pak do 90. Referendum je ještě silnější nástroj, pokud jej podepíše určitý počet občanů (v obcích do 3 000 obyvatel 30 %, s 3 001 až 20 000 20 % obyvatel, s 20 001 až 200 000 10 % obyvatel a ve městech nad 200 000 je to 6 % obyvatel) musí jej zastupitelstvo vyhlásit a je jeho výsledek je pak pro něj závazný. Ovšem pozor, obsahově se opět musí týkat pouze věcí samostatné působnosti (s výjimkou rozpočtu, poplatků či ustanovení starosty či členů rady, kde referendum není možné) a je závazné při účasti alespoň 50 % občanů.

Jak vůbec fungují volby do zastupitelstev obcí?
Komunální volební systém v Česku je velmi problematický z několika důvodů. Především poměrný systém (funguje na stejném principu jako ve volbách do krajských zastupitelstev nebo do Poslanecké sněmovny), ačkoliv se tváří na první pohled většinově (podobně jako ve volbách do Senátu). Volič dostává jeden volební lístek se všemi kandidáty naráz. Každý občan má přitom tolik hlasů, kolik je členů zastupitelstva. Volbu lze pak provést třemi různými způsoby:

1 – Na volebním lístku označíte jednu celou volební stranu. V takovém případě dostává všechny hlasy označená strana.

2 – Můžete vybírat kandidáty napříč stranami, přičemž každému tak dáváte jeden hlas (tzv. panašování). Zde je volba osobnosti ale pouze iluzorní, hlasy nejdou primárně zvolenému kandidátovi, ale straně.

3- Nakonec můžete obě metody i zkombinovat. Označíte tak jednu stranu a dále vyberete u ostatních stran jednotlivé kandidáty. V tomto případě se odečítá počet hlasů daný jiným kandidátům než zvolené straně od spodu. Zaškrtnete-li tak například stranu A a pět kandidátů strany B, 5 posledních kandidátů strany A o své hlasy přijde.

Tomu nerozumím, vybírám přeci kandidáty, kteří jsou mi sympatičtí, ne strany…
Zdánlivě. Nicméně problém nastává především při rozdělování hlasů na mandáty, kdy přestože voliči zdánlivě vybírají jednotlivé osobnosti bez ohledu na stranickou příslušnost, jedná se ve skutečnosti o hlasy pro danou stranu a hlasy pro jednotlivé kandidáty se tak dají přirovnat spíše k preferenčnímu hlasování. Hlasy, které obdrží strana jako celek, se totiž sčítají s těmi, které byly dány jednotlivým kandidátům. Jinými slovy, v komunálních volbách nelze podpořit jednotlivého kandidáta bez toho, abychom zároveň nepodpořili i stranu, za níž kandiduje. Křesla v zastupitelstvu se pak rozdělují klasicky od prvního místa na kandidátce, přičemž pokud některý z kandidátů získal alespoň o deset procent více hlasů (preferencí), než je průměrný počet hlasů na jednoho kandidáta v rámci jeho strany, posouvá se na první místo listiny. Preferovaný kandidát tak musí pro zisk mandátu být výrazně lepší, a to v porovnání se všemi ostatními kandidujícími. To je problém především ve větších městech, kdy je na možnost posunout se na první místo kandidátky nutné získat velmi vysoký počet hlasů.

Autor: David Kopecký
Foto: ntr23