Říjen roku 1918 na Vsetíně

Říjen roku 1918 na Vsetíně

Stejně jako v jinýc částech českých zemí, zpráva o vyhlášení Československa se na Vsetín dostala až o den později. Následující dění po čtyřech letech dlouhé války bylo o to radostnější. Více v následujícím článku.

Zpráva o samostatnosti dorazila do Vsetína v úterý 29. října 1918 v devět hodin ráno. Kronikář zaznamenal, že jakmile zpráva pronikla na veřejnost, lidé začali nadšeně zdobit své domy připravenými prapory v národních barvách a téměř každý si na kabát připínal trikoloru. Vojáci z čapek strhávali rakouská „jablíčka“ a místo nich připínali slovanské odznaky, nebo také právě trikoloru.

Ještě téhož dne v půl třetí bylo svoláno zastupitelstvo. V pět hodin se shromáždili občané ve Štěpánské ulici, velký průvod s hudbou v čele prošel Dolním náměstím, ulicí Svárov a dále cestou přes Sychrov na Horní náměstí, kde před radnicí vyslechl řečníky. K davu promluvil JUDr. Jan Kořínek, advokát ve Vsetíně. Ve své řeči poukázal na to, že se český národ po třech stech letech utrpení dočkal konečně vytoužené samostatnosti, vyzdvihl význam Mistra Jana Husa, Jana Amose Komenského, poděkoval T. G. Masarykovi a prezidentu USA T. W. Wilsonovi i dalším politikům, také spojeneckým vojákům a v neposlední řadě československým družinám, které za vlast prolévaly krev.

I druhý řečník Maxmilián Pilát, řídící učitel v Liptále, promluvil v podobném duchu. Oba pak požádali, aby ti, kdo mají potraviny, nebo jim byly svěřeny ke správě, poskytli je potřebným, vyzývali ke klidu, pokud se národ vyvaruje výtržností, dokáže tím svou vzdělanost a kultivovanost. Přítomný dav provolal slávu novému státu a společně zazpíval píseň Kde domov můj. Průvod se pak krátce zastavil před domem okresního hejtmana Josefa Krále, který byl toho času nemocen, ale alespoň ze svého bytu promluvil k občanům.

Když průvod dorazil v půl sedmé na Dolní náměstí, v tichosti se rozešel. Jak můžeme vidět, řečníci prakticky jen přetlumočili provolání Národního výboru, které si pravděpodobně ráno přečetli v tisku. Část „naši osvoboditelé Masaryk a Wilson nesmí býti zklamáni ve svém přesvědčení, že dobyli svobody lidu, který dovede sám sobě vládnouti, ni jediným rušivým činem nesmí býti zkaleny nynější veliké okamžiky, ni jediný z Vás nesmí se dopustiti ničeho, co by mohlo vrhnouti stín na čisté jméno národa“ byla prakticky doslova odcitována. Celý den protklo národní nadšení a  nemenší nadšení z končící války, zpívaly se národní písně, pronášely vlastenecké projevy a celkově se deklarovala příslušnost k novému státu.

Následující noci začaly mizet z budov rakousko-uherské znaky. Toto počínání bylo doprovázeno zpěvem písně „Loučení, loučení“ a částí bývalé hymny „…osud trůnu habsburského Rakouska jest osudem…“. Radikální skupinky pak pokračovaly v očišťování města, byly strhávány nejen tabulky s německými nápisy, ale vše, co připomínalo symboly bývalého Rakousko-Uherska. Neblahý osud štítů stihl ještě 9. listopadu také orla z Tůmovy knihtiskárny na Svárově, který však s říšským orlem neměl nic společného. Tento posledně zmíněný incident je možná dozvukem stržení mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze, které proběhlo o týden dřív.

Dobrovolníci z řad Sokola, Dělnické tělocvičné jednoty, dělníků a studentů zřídili už 29. října 1918 „Národní stráž“, která dohlížela na udržování veřejného pořádku. Vsetínští občané se samozřejmě čile zajímali o další vývoj, a to jak v Praze, tak ve Slezsku a na slovenských hranicích. I ze Vsetína odcházeli dobrovolníci bránit hranice nového státu. První jednotka odjela již 13. listopadu, byla označena jako XV. setnina Národní gardy z Moravské Ostravy, druhá setnina byla z města vyslána 19. listopadu 1918. Obě jednotky, čítající každá okolo sta mužů, byly s hudbou slavnostně vyprovázeny na nádraží, odkud odjížděly do moravskoslezského pohraničí. Ke konci roku se ale i tito dobrovolníci vrátili domů. Éra nového státu už byla v plném proudu.

(Na fotografii T.G.Masaryk s Josefem Sousedíkem na návštěvě Vsetína v roce 1928. V textu použita bakalářská práce Lucie Mikačové „Kulturní a společenský život Vsetína za první republiky„)