Zapomenutá vsetínská pochodeň. Pod tlakem okupantů se upálil Bohumil Peroutka

Zapomenutá vsetínská pochodeň. Pod tlakem okupantů se upálil Bohumil Peroutka

Nádvoří vsetínského zámku zahalil černý kouř. Metry térového papíru nacucaného petrolejem vzplanuly takřka okamžitě. Hořící pochodeň, muž, ještě zvládl doklopýtat před zámek. „Jsi to Ty, Bohouši?“, vykřikli vyděšeně kolegové z muzea. Plameny uhasly, jejich bývalý ředitel ale už nebyl k poznání.

Osobnost valašské vědy a kultury

Bratislavský rodák Bohumil Peroutka byl vždycky spíš Vsetíňanem. S rodiči se zde stěhuje již v šesti letech v roce 1931 a Valašsku nakonec zasvětí celý život. Absolvuje zde rokytnickou základku a reálné gymnázium. Po studiích v Brně se vrací a postupně se stává vůdčí osobností kulturního a vsetínského života Vsetínska.

Začíná jako učitel v Hošťálkové a Kloboukách, ale kantorskou kariéru rychle opouští. Během 50. a 60. let se postupně vypracovává až na ředitelský post vsetínského archivu a později i vlastivědného muzea, které za jeho fungování zažije přestěhování archivu na zámek. Profiluje se jako vynikající etnolog a archeolog, věnuje se vydávání vlastivědných časopisů. Jako aktivní turista a účastník orientačních závodů také výrazně přispívá k popularizaci přírody a historie Valašska.

Poslouchá sice Svobodnou Evropu a je velký ctitel první republiky a Masaryka – vždyť má proslov i při znovuobnovení jeho sochy v Jasenicích. Nikdy ale není nějak výrazně politicky aktivní. Přesto jej tragické vyvrcholení pražského jara nakonec fatálně dostihne…

Článek, který se vymykal

Píše se se 22. říjen 1969. Normalizace začíná postupně posouvat dírky na opasku kolem občanské společnosti a cenzoři jsou znovu žádané povolání. Navzdory tomu se Peroutkovi podaří k nadcházejícímu výročí vzniku republiky publikovat v novinách Nové Valašsko článek, který se výrazně vymyká tehdejší novinářské šedi. V textu „Jedenapadesátileté Československo“ Peroutka vyzdvihuje Masarykovu roli při založení nezávislého Československa a nebojí se komentovat politickou situaci 50. let. Reakce komunistického aparátu na sebe nenechala dlouho čekat.

Lid, tento ústavou proklamovaný zdroj vší moci ve státě, jakoby se začínal ztrácet na pozadí budovatelských závodů a měnit ze subjektu vlády v její objekt. Socialismus, který měl znamenat především osvobození člověka, se stával jakýmsi návratem k feudalismu. Bohumil Peroutka v Novém Valašsku.

Pochodeň číslo tři

Okresní aparátčíci z kulturního odboru vyhrožují Peroutkovi nejen ztrátou jeho zaměstnání, ale celé redakce Nového Valašska. To podle pamětníků Peroutka nese extrémně těžce, zároveň ale odmítá svůj text stáhnout nebo dementovat. V den výročí vzniku republiky 28. října 1969 se odhodlá k fatálnímu činu. Po pokusu o upálení na nádvoří zámku umírá ve vsetínské nemocnici jako třetí československá pochodeň dva dny nato.

Přes snahu režimu zakázat jeho tryznu se v listopadu na místě jeho tragického činu sejde řada lidí. Pohřeb a kremace jeho těla ale proběhne v Olomouci. Normalizátoři se po vzoru Jana Palacha snaží bagatelizovat Peroutkův čin báchorkami o psychické nemoci, dopis na rozloučenou zanechaný v jeho pracovně, stejně jako jeho poslední fotografie ze vsetínské nemocnice, končí v stbáckém archivu.

Tryzna na zámeckém nádvoří, listopad 1969

Bohumil Peroutka. Šestá pochodeň devětašedesátého roku. Zámek Vsetín.

Dočká se důstojné připomínky?

Zatímco k 50. výročí okupace vstupuje do kin další filmové vyprávění o Janu Palachovi, polozapomenutý příběh vsetínského historika a přírodovědce připomíná jen skromná deska na zámeckém nádvoří – kterou většina návštěvníků muzea mine – a hrob na vsetínském hřbitově. Jeho odvaha nepodvolit se současnému režimu by si určitě zasloužila důstojnější připomínku, například ve formě ulice nesoucí jeho jméno nebo pamětní busty či sochy na veřejném místě.

Zdroje článku a fotografií: Valašský deník, Turistika.cz, Muzeum regionu Valašsko, Státní okresní archiv Vsetín, Vsetín v obrazech