Husa: Za bezdomovectvím stojí lichvářské půjčky a gamblerství

Husa: Za bezdomovectvím stojí lichvářské půjčky a gamblerství

Celonárodní kampaně Noc venku, která si klade za cíl otevřít problematiku bezdomovectví široké veřejnosti, se ve čtvrtek 19. listopadu zúčastní i naši zastupitelé Michal Berg a Tomáš Husa, kteří si vyzkouší přespání venku na ulici. Tomáše, který bude na akci zároveň působit jako zdravotník, a který zároveň dlouhodobě spolupracuje s azylovým domem Elim, jsme pro vás při této příležitosti vyzpovídali.

Jak se k práci s lidmi bez domova dostal?

S azylovým domem Elim na Vsetíně dobrovolnicky spolupracuji od roku 2003. Tehdy mi večer během vizity na jednotce intenzivní péče valašsko-meziříčské interny zazvonil telefon – tehdejší ředitelka Karla Daňová mě požádala, jestli bych mohl být členem jejich ubytovací komise. Mé lékařské vzdělání bylo žádoucí a problematika lidí bez domova mi nebyla úplně vzdálená. Stávalo se, že jsem při propouštění pacienta z hospitalizace řešil problém,  že nemá kam jít. Někteří lidé za mnou přicházeli, hlavně v zimním období, do nemocnice častěji. Spíše kvůli teplé suché posteli než zdravotním potížím…

To mnohdy není úplně snadné rozlišit a stojí to dost úsilí a peněz. I proto jsem si zařízení typu nocležen a domů pro bezdomovce už tehdy vážil. Nechal jsem se tedy přemluvit, ačkoliv se mi zprvu se mi nechtělo. Času jsem jako mladý lékař měl málo a děti byly malé.

Jak tvá spolupráce s Elimem vypadá konkrétně?

Pravidelně se ve čtvrtletních intervalech účastním ubytovacích komisí azylového domu, kde se podílím na posuzování žádostí klientů o prodloužení ubytování s ohledem na jejich potřeby, zdravotní stav, možnosti pracovat a sehnat své vlastní bydlení. Hodnotí se také aktivity, které klient udělal pro zlepšení své situace nebo které udělat mohl. Snažíme se klienty maximálně povzbudit, hledat s nimi řešení, které by pasovalo pro jejich situaci a kontrolovat, nakolik se navržené postupy daří plnit. Neprodloužení ubytování není moc častým řešením a mnohdy může naopak pokazit to, co už se povedlo u klienta posunout dopředu. Na druhou stranu je potřeba odhalit, pokud někdo služeb zneužívá, nespolupracuje a demotivuje tak ostatní klienty. To je podstatné hlavně v období naplněné kapacity.

Je potřeba, aby ubytování bylo uvolněno pro ty, kteří ho potřebují nebo využijí nejvíce. Klient, kterému není prodlouženo ubytování, ale neskončí na dešti a mrazu. Může dál využívat služeb noclehárny a denního centra.

Kromě činnosti v ubytovací komisi jsi ale spolupracoval s Elimem i jinak…

Ano, v roce 2004 si vyzkoušel vyzkoušel několik nočních služeb a jednu sváteční jako pracovník na služebně. Na noční službě jste takový vrátný, který pouští klienty do budovy a kontroluje,  aby nikdo nevstupoval pod vlivem alkoholu. Také vydáváte a někdy i připravuje polévku pro nocležníky a dbáte na to, aby se osprchovali a čistě oblékli. Byl jsem za ty zkušenosti rád, obohatily mě v chápání života klientů a jsou pro mě cenné dodnes. Ať už pro práci v ubytovací komisi azyláku, práci lékaře a věřím, že i práci zastupitele a člena sociální a zdravotní komise.

elim

Co tě k tomu motivuje?

Je toho víc, v tuto chvíli mě napadá třeba toto:  „Boží slovo nás péči o chudé a bezmocné učí.“ Mnohá místa Bible o tom jednoznačně říkají, že je to obecně Boží vůle pro každého z nás. Oslovily mě i příklady dobrovolníků, se kterými spolupracuji v komisi – jejich čas, úsilí, nápady… Vše bez nároku na odměnu. Naopak  někteří navíc ze svých prostředků práci Elimu podporují finančními nebo jinými dary. A když jsem přemýšlel nad tím, že někteří pracovníci by v ziskové sféře mohli získat větší ohodnocení než v Elimu, a přesto zde působí, říkám si, že i já chci pomoct.

Ostatně otázka života bez přístřeší se může začít bezprostředně týkat každého z nás..

Přesně tak. Možná se to zdá velmi nepravděpodobné, ale i mě už napadlo, že teoreticky bych se mohl stát jedním z klientů. Kdo si může být jistý, že jeho zdraví, manželství a majetek jsou neohrozitelné a budou trvat do smrti? Některé příběhy klientů a lidí z mého okolí mě poučily, že lze přijít skoro o všechno – a to někdy docela rychle.

Jak se v průběhu té doby, co to děláš, situace mění – jak se mění klienti nebo podoba těchto služeb? 

Dost. Mnozí klienti už nežijí. Někteří už nepotřebují bydlet v azylovém domě. Naopak někdy potkám v AD muže, kterého jsem byl zvyklý potkávat ve městě.

Služby se rozvíjejí. Kromě tří úrovní ubytování (noclehárna, pokoj v azylovém domu na Jasénce a byt „na půli cesty“ ve městě, ed. pozn.) bylo  postupně zřízeno ve městě i denní centrum nebo agentura podporovaného zaměstnávání. V přístavku azylového domu vznikla také ubytovací kapacita pro ženy bez přístřeší.

Velmi si vážím i celkem bohaté nabídky pracovní terapie. Kromě podílení se na chodu azyláku úklidem, péči o květiny či prací na zahradě, zde funguje i dílna. Klienti domu tak pod vedením zaměstnanců vyrábějí například krásné kožené opasky, ptačí budky a krmítka, rámky pro včelaře a podobné věci. Elim organizuje i výlety, exkurze nebo sportovní činnost – zkrátka vidím snahu o co největší aktivizaci klientů. Tak, aby si udrželi pracovní schopnosti, kondici, měli smysl pro každý den a neutápěli se v nudě, lenosti a depresi.

Velmi důležitá je i role sociálních pracovníků. Ti mají za úkol podchytit co nejdříve všechny dluhy klientů a zabránit jejich narůstání, pomoci klientům vyřídit nutné úkony na úřadech, při shánění pracovní příležitosti, nového bydlení. Kdyby služby azylového domu končily pouze poskytnutím bydlení, tak by jeho kapacita byla brzy vyčerpána a byl by plný lidí bez ochoty nebo bez možnosti cokoliv se sebou dělat.

homeless

Co myslíš, že by se na těchto službách dalo vylepšit?

Kdybych měl něco konkrétního na mysli, na prvním místě bych to dal jako podnět vedení azylového domu a o to se snažím. Bohužel, každá takto rozsáhlá sociální služba takto žije v nejistotě, kterak sežene dostatek peněz na každý další rok. Jsem hodně citlivý na plýtvání, a zde jsem si žádného nevšiml. Je to dost o lidech a doufám, že bude i do budoucna dostatek ochotných, trpělivých, lidských a svým způsobem i odvážných zaměstnanců. Možná je dobré se zamyslet, co dělat , aby někteří z nich nevyhořeli, což u těchto zaměstnání vždy představuje větší riziko.

A co by se podle tebe mělo dělat, aby se počet lidí bez domova na Vsetíně snižoval?

Podle mých zkušeností z jednotlivými příběhy klientů bych navrhoval jednak silnou regulaci nebo nulovou toleranci lichvářských půjček a reklam. Hned další významný prvek je co nejmenší tolerance všech forem hazardu. Gamblerství je obrovské zlo a těžko se proti němu bojuje, zasahuje široké okolí člověka, který mu propadl. Pak je často jediné řešení pro rodinu vyhodit hráče z domu a odříznout se od něj. Zároveň, který zaměstnavatel riskuje gamblera v práci?

Každý ve své rodině má v rukou, jestli jeho děti vyrůstají s rodiči, kteří si na něj udělají čas. Příliš velké množství mladých klientů pochází z neúplných rodin nebo od „přezaměstnaných“ rodičů, než aby tato souvislost byla náhodná. Rodina má velký význam a podaří-li se jí udržet, má to význam i na počet bezdomovců.

Přidejte se s námi k Noci venku na Vsetíně